RETRO 2000| Monkey Business slavili v roce 2008 Vánoce s Glennem Hughesem

„V začarovaném lese, přijďte, nebojte se,” zvala na vánoční koncert jedna z dvou set nejlepších kapel na světě. Kvůli natáčení klipu, zvukovce s exkluzivním hostem Glennem Hughesem a také abychom se nebáli, jsme se tedy za Monkey Business vypravili už ráno.

Do Lucerny se noříme v čase, kdy většina lidí spěchá do zaměstnání. My zase sledujeme lidi, kteří běhají po pódiu v kostýmech z filmového fundusu. Matěj Ruppert zrovna s korunou na hlavě dělá pátou roznožku. Vítejte ve světě Monkey Business.

Úsměv č. 3

„Soustřeď se, Matěji, tohle je důležitý,“ diriguje zpěváka Roman Holý, který spolu s baskytaristou Pavlem Mrázkem natáčení režíruje. Ruppert potřetí zkouší na kameru grimasu překvapení, kterou po něm štáb chce, ale ne a ne do výrazu dát všechno, co si vrchní skladatel kapely představuje. Klip, který Monkey točí, je z první půli už hotov. Ve zkratce v něm jde o kluka (Matěj), který se rozbije při motokrosových závodech (na citlivém místě) a jeho kámoš (Ondřej Brousek) mu mezitím přebere holku (bruneta s ultra vysokými podpatky). Oba (Ondřej s brunetou) se pak dostanou na koncert, kde zhrzený motokrosař zpívá. Dojde ke šťastnému usmíření kamarádů a ta holka se nechá sbalit od někoho dalšího. Mrcha.

Batšpulín a král jestřábů

 Samozřejmě, že se nebude hrát v civilu. Matěj, coby král jestřábů, běhá po pódiu s pláštěm posetým ptačím peřím a vysokou korunou na hlavě, pomocí níž dorůstá své vyšší spoluhráče. Olda Krejčoves třímá kytaru navlečen do černé úzké kombinézy, černého pláště a hlavu mu stejně jako Batmanovi zdobí vysoké netopýří uši. „Podejte mi ještě druhou bednu, ať to nevypadá, že mám jed nu nohu kratší,“ prosí zbídačený kytarista. Bubeník Martin Houdek a basák Pavel Mrázek mají nasazenou papírovou prasečí masku a očividně se chystají na něco zvrhlého. Zkrátka úlet, který by se tu dal vlastně i čekat. Čeká se na kompars, respektive na fans, kteří si chtějí zahrát v klipu a dostat lístek na večerní koncert. Matěj shodil jestřábí háv a dlouhou chvíli si krátí za klávesami. Skupina mladých (možná dokonce ještě mladistvých) fanoušků se zvědavě trousí k pódiu, kde je režisér nahání do velkého chumlu pod pódium. Na záběrech je pak k nepoznání, že se točí s padesáti lidmi, a ne s plným sálem. Brousek s herečkou se prodírají davem stále dokola a záběr pořád není dobrý.

„Co mám teda dělat?“ ptá se klávesista. „Nic, jenom se tvař provinile, dyť jsi mu přebral holku,“ instruuje ho Holý.

Monkey Business interview: Jsme kapela, která nezná kalkul

Konečně hotovo, kapela je z hraného hraní dost unavená. Kompars je zase rád, že má v kapse vstupenku na večerní show, a pomalu se stejně jako natáčecí technika a štáb vytrácí ze sálu. Spolu s kapelou si přestávku zpestřujeme tím, že nedočkavě vyhlížíme Glenna Hughese.

Check the Czechs

Kapela opět stojí na pódiu. Nyní už i s Tonyou Graves, která se vrací na koncerty po mateřské, a také s dlouhodobě hostující Terezou Černochovou, jež tu má roli předskokana s kapelou Showstation. Desetičlenný ansámbl trénuje nástup a rozhrnutí opony, když se na schodišti míhá černá postava. To přichází Glenn Hughes. Míří rovnou na pódium a vřele se zdraví s kapelou. Znají se už z natáčení alba Kiss Me On My Ego. Hughes okamžitě bere do ruky baskytaru, času je málo a on má za necelou hodinu rozhovor. Mají se hrát dva jeho singly – Love Communion z letošního alba First Underground Nuclear Kitchen a Soul Mover ze stejnojmenné desky z roku 2005. „Check, check,“ zkouší Hughes odposlechy a svojí vysokou fistulí plní zraky kapely obdivem. „To je vtipný: check a czech zní úplně stejně,“ zamyslí se Hughes, ale jde se dál.

Matěj Ruppert (Monkey Business) interview: Chtěli jsme uspět v zahraničí, ale uklouzli jsme hned u Plzně

Soul Mover Glenn

„Nehrajte to tvrdě,“ žádá britský host, „prostě jako na albu, ať je to sexy.“ Kapela dvakrát bezchybně odehraje skvělý singl a Hughes v converskách bez tkaniček a s velkým křížem na krku jásá. „Díky za dokonalost,“ otáčí se na Romana Holého.

Člověk žasne, že muzikant, který psal hudební historii, je natolik skromný, že přijme nabídku od kapely, jež prodává desky maximálně v řádech pár desítek tisíc.

„Naše muzika se fakt musí těm lidem líbit, když jsou ochotni s námi hrát, protože pro peníze to určitě nedělají. A je to hlavně Romanova zásluha, protože skládá tak super písničky,“ komentuje později Ruppert fakt, že se Monkeysdaří spolupracovat se světoznámými jmény. Má pravdu, protože Glennovo nasazení a nadšení jsou neskutečné. „To se mi líbí!“ vykřikuje asi čtyřikrát po odehraném singlu číslo dvě Soul Mover. Jeden nemusí stát na pódiu a být muzikant, aby neměl radost spolu s kapelou. Taková pocta se neposlouchá špatně a hlavně běžně. Navíc i na vzdálenost dvaceti metrů od stage člověk tuší, že se nachomýtl k něčemu unikátnímu.

Poslední, třetí song a na pódiu zůstávají jenom hvězdný zpěvák a Ondřej za klávesami. Konečně mi dochází, proč si Brousek od rána brouká Video Killed the Radio Star, hit z konce 70. let... Je hotovo, ale kapela je teprve v půlce pracovního dne. Glenn míří na rozhovor a ostatní si jdou alespoň na chvíli vydechnout ven. Večerní koncert pak bude patřit k jejich nejnadupanějším. Začarovaný sál byl plný a MB hráli, jako by to bylo naposledy před plánovanou hromadnou sebevraždou. A na útočný drajv Mr. Hughese je snad i Lucerna málo majestátní. Jestli v daleké budoucnosti někdo objeví přístroj na zhmotnění atmosféry, chci být u toho.

Text původně vyšel v časopise Report č. 1/2009. Znovu ho vydáváme při příležitosti výročí patnácti let od vzniku reportáže a pětadvaceti let od založení Monkey Business.

Text: Martina Moudrá, foto: Martin Pelikán, Radek Chlubna
Témata: Glenn Hughes, Monkey Business, Matěj Ruppert, Roman Holý, Palác Lucerna, retro